Charakteristika renesanční filosofické kultury - Machiavelliho politická filosofie

- důraz na individualitu - osvobození individua ze stereotypních rolí
- využívá se bezprostřední zkušenosti - pozorování okolního světa, přírody (poprvé u Rogera Bacona) - studium přírodních věd
- osvobození od víry, návrat k antice - nezaujatě, "bez Boha"
- Mikuláš Kopernik (1473 - 1543) - heliocentrismus
- Johann Kepler (1571 - 1630) - Harmonie světa - vše se řídí jediným jednotným zákonem
- Galileo Galilei (1564 - 1642) - základy mechaniky - neptá se proč se něco děje, ale jak se to děje
- všestranní umělečtí geniové - např. Leonardo da Vinci

- reformace církve - snaha reformovat ji zevnitř, ale bylo to příliš pomalé
- Martin Luther (1483 - 1546)
- nelíbí se mu rozdíl mezi chováním, ke kterému nabádá bible a mezi realitou
- kritika odpustků, nelíbí se mu, že církev se považuje za jediného prostředníka mezi Bohem a člověkem
- důležitá je církev neviditelná - "společenství těch, kteří jsou v Boží milosti"
- i zde je patrný návrat k člověku, k jeho individualitě
- "Slovo a rozum, teologie a filosofie se nemají mísit, nýbrž co nejmoudřeji odlišovat." - rozum X víra
- protestantismus

Niccolo Machiavelli (1469 - 1527)
- Florenťan
- "politik v moderním slova smyslu"
- "Účel světí prostředky."
- zná lidi a jejich slabosti - politik toho musí využívat
- Obsáhlé dějiny Florencie
- Vladař (Kníže)
- nejznámější dílo
- kazil mravy, způsobil skandál
- návod na sjednocení Itálie a Apeninského poloostrova - inspiroval se tím Mussolini
- vládce musí:
1. Umět se chovat jak je zapotřebí - musí být schopen samoty, musí vzbuzovat pocit, že je bezchybný
2. Umět neutralizovat lid
3. Rozumět historii a poučit se z ní
- spor mezi tím, zda je lepší být milován nebo nenáviděn - milovanému je snadnější ublížit --> je dobré být obáván, ale ne nenáviděn
- lid je "hloupý" - vidí jen vnější podobu věcí, má krátkou paměť
- cíl je povýšen na zákon
- stát je dílem lidským --> nedokonalým
- na lid musí být laskavý, nebo ho zlikvidovat
- důraz na sebezachování státu a stupňování jeho moci
- stát je snadné dobýt, ale nesnadné udržet
- nově dobytý stát:
1. Zničit ho
2. Usídlit se v něm
3. Nechat ho žít podle jeho vlastních způsobů a zákonů
- zavádění nových řádů je velmi obtížné
- dva způsoby boje:
1. Právo - lidské --> nedokonalé
2. Násilí - zvířecí --> nastupuje, když právo nestačí
- nejlepší je ho vykonat najednou a pak už nepokračovat a starat se o udržení požitku z provedeného násilí

Zpět