Mýtus (mythos = slovo, vyprávění)
Vyprávění symbolicko-fantastického charakteru obsahující jen některé prvky reálné skutečnosti
Nejsou racionálně logicky zdůvodnitelné, zkušenostně prokazatelné
Lidé jimi vykládali svět
Jsou velmi konkrétní, symbolické - "žít v mýtu znamená mít životní otázky rozřešeny" (Jan Patočka)
Z chaosu vytváří řád
Souvislost s náboženstvím
Logos ( logos = vyprávění)
Snaha vše vysvětlovat přirozenou cestou, z věcí samotných
Racionalita, přesvědčení, že skutečnosti je vlastní pevný řád
Nepoužívá k výkladu nadpřirozené síly
Využívá kritické myšlení
Přechod od mýtu k logu (kolem 6. století př. n. l.)
Považován za revoluci v dějinách lidského myšlení
Lidé se snažili svět vysvětlovat racionálně, pomocí rozumu, ustupovalo myticko-náboženské pojetí světla
V této době je také u řeckých myslitelů (Pythagorás, Anaximenos, Xenofanes...) vidět, jak se "potácejí" mezi mýtem a logem, chvíli něco vysvětlují racionálně, až dojdou někam, kde neví jak dál a zapojí bohy
Je kritizováno tradiční náboženství, rozvíjí se filosofie přírody (= fyzika), vznikají názory na společnost, stát, právo, instituce (= politika)
Znaky a funkce mýtu
Mýtus nám osvětluje svět - zjednodušuje ho a konkretizuje
Užívá symbolů
Vytváří archetypy (pravzory)
Je úzce spjat s náboženstvím - vysvětlení často pochází od bohů
Mýty se týkají základních životních otázek - Jak vznikl svět? Co je za ním? Co je člověk? Jak vznikl?
Oživování mýtů ve 20. století
Zneužití mýtu se objevuje v nacistickém Německu - německý člověk je považován za nadčlověka, společnost je rozdělena, používají se dávné symboly, skrytá znamení
Novodobým mýtem je Tolkienův Pán prstenu - mytický svět, pohádkový, kouzelný
Mýtus se také v dnešní době používá pro popularizování vědy
Zpět