Po řecko-perských válkách (500 - 449 př. n. l.) vznikl v Řecku, a hlavně v Athénách, blahobyt a tím vzrostla i potřeba vzdělávání
Stále více se rozvíjelo řečnictví - ve shromáždění lidu a před soudem měl vždy výhodu ten, kdo uměl svou řeč nejlépe obhájit - kdo chtěl být úspěšný, potřeboval být státnicky a řečnicky vzdělaný --> tak vznikli sofisté
Sofisté (řecky sofistai = učitelé moudrosti)
Putovali jako potulní učitelé a za odměnu vyučovali nejrůznějším uměním a dovednostem, hlavně výmluvnosti
Nepřikládali význam teoretickému poznání, byli to praktici --> brzy došli k tomu, že objektivního poznání ani není možné dosáhnout
Díky popírání objektivní pravdy a díky "placení za moudrost" jméno sofista získalo nedobrý podtext - také kvůli Platónovi, který byl jejich proti nim - Platón (dialogy Theaitétos, Sofistés, Gorgiás) - uvažuje o sofistech jako o šiřitelích mínění (mínění = doxa X pravda = alethea)
Sofismata - hříčky, paradoxy - úloha: zaměstnat rozum (např.: "Co jsem, ty nejsi." --> "Jsem člověk, ty ne.")
Platón - "Filosofie je ušlechtilá hra."
Pohled zaměřen na člověka
Předmětem myšlení je samo myšlení
Zabývali se etikou vědecky, začlenili ji do filosofického systému
Člověk je součást přírody - je příroda - je ovlivňován zákonem jako všechno ostatní
Prodikos, Hippias - "Zákon je tyranem lidí, vynucuje mnohé proti přírodě." - zákon je umělý, lidé jsou přírodou --> zákon je nepřirozený
Mladší, pokleslí sofisté - zneužili svého umění, byli hodně ideologičtí - Kritias, Kalikles, Thrasimachos
Prótagorás z Abdéry (asi 480 - 410 př. n. l.)
Slavný řečník - jazyk mu zajistil peníze - byl slavný a bohatý
Otroctví není od přirozenosti --> otroctví je umělé - revoluční myšlenka! (dále např. Antifón - "všichni jsme si rovni")
"Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou" - člověk je ale těmi věcmi vázán --> neexistuje absolutní pravda, pouze pravda subjektivní --> "svět je takový, jaký ho člověk vidí"
Logos jsoucno neovlivní, ale ovlivní moje vnímání jsoucna
Inspirace v Hérakleitově řece a jeho zákoně jednoty protikladů
Tvrdil, že o bozích nelze říci nic, ani že jsou, ani že nejsou --> byl obžalován z bezbožnosti a vypovězen z Athén
Gorgiás z Leontín (asi 483 - 375 př. n. l.)
Řečník, úspěšný
O nejsoucnu neboli o přírodě - spis, v němž dokazuje, že nic neexistuje (ontologie), kdyby něco existovalo, muselo by to být nepoznatelné (gnoseologie) a i kdyby něco bylo možné poznat, nebylo by to možné sdělit (jazyk, sdělení)
Sókratés (470 - 399 př. n. l.)
Narozen v Athénách
Manželka Xantipa - dělala mu peklo, ale on byl rád --> kdo vyjde s Xantipou, vyjde s každým - vyčítala mu, že chodí po městě, neupravený, že se nestará o rodinu...
Procházel se po městě, zadarmo vyučoval, byl obklopen žáky, oslovoval i náhodné kolemjdoucí
Vedl rozhovory - otázky a odpovědi (viz. Platónovy dialogy)
Snažil se docílit toho, aby si člověk uvědomil svou nevědomost
Konflikt athénské demokracie a spartské aristokracie - Sókratés byl na straně aristokracie --> odsouzen k smrti a donucen vypít číši jedu (o tom pojednává dialog Faidón)
Nezanechal nic písemného, víme o něm pouze ze spisů Platóna, Xenofána a Aristotela
Tzv. sókratovská metoda - partnera v dialogu vedl vhodnými argumenty přes zdánlivé vědění do uvědomění si "vím, že nic nevím" - na tom pak stavěl a v podstatě začínal čistým listem (zrušil zdánlivé vědění) - tuto dialektiku přejal od sofistů - neopovrhoval jimi
Diamonion (= božské svědomí) - vnitřní hlas, který vede od nesprávného jednání - není totožný s odvěkou moudrostí, kterou lidé museli ctít a uznávat - spíše varuje než že by říkal, co máme dělat - promítá se všemi dobami
Je nemožné dělat to, co je správné, když to neznáme a je nemožné překonat to, pokud to známe
Pokud známe dobro, tak neexistuje jiná možnost než že ho konáme - problém je, když dobro neznáme
Snaha přivést lidi uvědoměním si nevědění k poznání sebe sama
Kritik athénské demokracie