Platón (427 př. n. l. - 347 př. n. l.)
- ovlivnil mnoho dalších filosofů (např. křesťanská filosofie - augustinianismus; italský renesanční platónismus i moderní filosofie)
- představitel aristokratické vrstvy
- matka příbuzná se Solónem
- distancuje se od všech politických uskupení
- zpočátku se věnoval básnictví, ale na radu Sókrata toho nechal a začal se věnovat filosofii
- žák Sókrata (osm let) - po smrti Sókrata Athény opustil a cestoval
- 387 př. n. l. otevřel v Athénách tzv. platónskou Akadémii - bezplatná výuka, obecná výchova k moudrosti, předstupeň středověkých univerzit, důraz na geometrii
- kritika sofistů - Platón směřuje k obecnému X sofisté jsou zaměřeni na jednotlivost
- dialektické myšlení = umění proniknout v rozhovoru společným hledáním k tomu, co je všeobecně platné
- kritika antropomorfního náboženství
Dialogy
27 spisy, dopisy, epigramy
- filosofický a umělecko estetický význam
- nejkrásnější: Obrana Sókratova, Symposion
- 19. století - německý teolog a filolog Schleiemacher (1768 - 1834) - intenzivní výzkum Platónových dialogů
1. Rané spisy - život a působení Sókrata - např. první kniha Ústavy
2. Přechodné spisy - pojem filosofie - např. Gorgiás
3. Dialogy zralé - texty, v nichž se mluví o idejích - např. Faidros, Symposion, Faidón
4. Poslední spisy - o přírodě - např. Tímaios, Sofistés, Kritias, zákony, Filebos
Podobenství o jeskyni
- v Ústavě v 7. knize
- ontologický, gnoseologický, pedagogický, etický charakter
- lidé jsou přivázáni v jeskyni - je tam tma a oni vidí pouze stíny z venku (neví odkud a kam ty stíny jdou) - jeden z těchto lidí se dostane ven (je to velmi těžká cesta), podívá se a vrátí se dovnitř - vypravuje ostatním co viděl a oni mu nevěří
- výklad: vězením (jeskyní) je náš obvyklý způsob života, stín je naše okolí, jak nám ho ukazují smysly, snažíme se dostat do pravého světa idejí (tedy ven z jeskyně, ven z omezenosti)
- výstup a pohled vzhůru znázorňuje vzlet duše do světa idejí
Ideje (řecky edois, ideá = obraz)
- formy, rody, obecné rysy bytí
- vzory, podle kterých jsou "vyrobeny" ostatní věci - existuje svět idejí
- jsou nepomíjivé, nekonečné, nemají počátek ani konec, jsou nesmrtelné, neměnné X kopie - jsou smrtelné, konečné, pomíjivé
- jsou realita - my vidíme pouze kopie a musíme prohlédnout, abychom poznali ideje
- můžeme je poznat pouze rozumem, musíme co nejvíce omezit tělesnost, smysly - smysly klamou rozum, zbrzďují ho
- než se duše vtělila do našeho děla, žila ve světě idejí, narozením tyto ideje zapomněla a celý život se snaží si na ně vzpomínat - to je učení --> když se učíme, duše si "pouze" vzpomíná na již známé ideje
- inspirace: Eleaté - neměnnost, Hérakleitos - stálá změna
- methexis = účast věcí na idejích
- parúsiá = přítomnost ideje v jednotlivinách
Platónova duše
- tři části:
1. Myšlení (logistikon) - sídlí v hlavě, je nesmrtelné
2. Vůle, cit (thémoeidés) - v hrudi
3. Žádostivost (epithýmétikon) - v podbřišku
Platónova etika
- existuje idea nejvyššího dobra - idea idejí - nejvyšší dobro je všemu nadřazeno, je nejvyšším, posledním cílem světa
- na světě idejí se člověk podílí nesmrtelnou duší - cílem člověka je poznat nejvyšší ideu tak, že se pozdvihne do nadsmyslového světa - tělo a smysly poznání zabraňují "sáma séma" = tělo (je) hrobem (duše)
Ctnost (zdatnost) - založena na vědění - čtyři základní zdatnosti:
1. Moudrost (sofiá, pronésis)
2. Statečnost (andreiá)
3. Uměřenost (sofrósiné)
4. Spravedlnost (dikaiosyné) = "jest míti a činiti, co člověku náleží" (Platón) - "spravedlnost je duši týmž, čím je tělu zdraví" --> spravedlnost je harmonickou silou, je harmonií celku