- narozen 384 př. n. l. ve Stageiře (makedonské město), jeho otec byl přítelem a lékařem krále Amynta, děda Alexandra velikého --> ovzduší lékařské vědy
- dvakrát ženatý --> dvě děti: dcera z prvního manželství a syn Nikomachos z druhého manželství (--> Etika Nikomachova)
- 20 let žákem Platónovy Akadémie - Platónův ostrý kritik, v Akadémii si byli spíše rovni, než aby měli vztah žák - učitel
- založil svou knihovnu
- vychovatel Alexandra Makedonského (Velikého) - Alexandr byl v mládí nezkrotný - Aristoteles schvaloval Alexandrovu krutou politiku (byl výborný dobyvatel - 338 př. n. l. porazil Athéňany u Chaironeie a sjednotil Řecko, ale byl krutý vládce) --> po smrti Alexandrově (323 př. n. l.) ho Aristotelés obhajoval před Athéňany a byl obžalován z bezbožnosti --> utekl na Chalkidu, kde za rok zemřel (322 př. n. l.)
- 335 př. n. l. otevřel vlastní filosofickou školu "Lykeion" - studenti se učili za procházek kolem atletických cvičišť (procházka = řecky peripatos) --> odvozen název peripatetická škola
- badatel, pedagog, vědec (s velmi omezenými možnostmi výzkumu) - biologie, matematika, fyzika, astronomie..., sběratel politických ústav (bylo jich 158)...
- problém: měli otroky, tak se sami nezabývali prací --> nestoupala vynalézavost, neznali výrobní procesy...
- dal lidstvu vědu
- snaha "zneškodnit" veškeré své předchůdce - vždy vzal nějakou myšlenku předchůdcovu a vyvrátit ji - díky tomu víme o předsokraticích
- heslo: nil admirari = ničemu se nepodivovati
- díla:
1. Logická - např. Kategorie, Analytika první, Analytika druhá, Topiky, O sofistických důkazech - Aristotelovy logické spisy ve středověku nazývány Organon...
2. Vědecká - Fysika, O nebi, O světě, O vzniku a zániku, Meteorologika, Přírodopis...
3. Estetická - Rhétorika, Poetika
4. Etická - Etika Nikomachova, Eudemova etika, Etika velká (Magna moralia)
5. Filosofická - Metafysika, O duši
6. Politologická - Politika, Ústava athénská
- chybí požitek z literatury, díla jsou veskrze vědecká
- další dělení děl:
1. Populární - spisy pro široký okruh čtenářů - nedochovaly se
2. Vědecké spisy - to jsou dochované spisy
- Andronikos z Rhodu
- uspořádal Aristotelovy spisy a udělal v nich tématický řád
- žil 300 let po Aristotelově smrti
- zavedl pojem metafyzika - abstraktnější, obecnější než fyzika, za/před fyzikou
Členění věd
- vědy (epithemai), filosofie (filosofiai)
- je tolik druhů filosofie (vědy), kolik je stupňů bytí
- základem je členění podle pohybu:
1. Nehybné jedno = to, co se chová vždy stejně
2. Pohyblivé bytí = to, co se chová rozmanitě
1. Filosofie teoretická
a) první filosofie (filosofie theologická) - zkoumá neměnné, nemateriální, samostatné neboli absolutní jsoucno (podobné rysy jako Platónovy ideje)
b) fysická teoretická věda o přírodě - zkoumá přírodu = jsoucno samostatné, absolutní, ale pohybující se a materiální
c) věda matematická - jsoucno nesamostatné, nepohybující se - zkoumá vztahy v přírodě
2. Filosofie praktická
- člověk jako souhrn jednání, život v obci, stálá změna
a) etika
b) politika
c) ekonomika
3. Vědy poietické
- dovednost + techné
a) lékařství
b) umělecká činnost
Duše
1. Teoretická (rozumová) složka
2. Praktická složka
3. Žádostivá složka
- "Duše je příčinou a počátkem živého těla. Duše je původem pohybu, příčinou neboli podstatou oduševnělých těl."
- "Duše (psyché) je úplný životní princip každého organismu, souhrn jeho sil a pochodů."
- člověk je schopen překročit biologickou přirozenost
- nemůže existovat bez těla, není hmotná
- část duše umírá s tělem (část pasivní - týká se paměti), část ("čistá schopnost myslící" ) nekončí s tělem
- tři typy duše:
1. Duše vyživovací - živící a rozmnožovací - u všech organismů
2. Duše smyslová - mají ji zvířata a lidé (nikoli například rostliny)
3. Duše rozumová - má ji pouze člověk
a) teoretický rozum - možnost filosofovat
b) praktický rozum - orientace v praktickém životě, možnost jednat morálně
Aristotelova kritika Platóna
- Platón zkoumal obecné, ale "přehnal to" - obecné odtrhl od jednotlivého a přiřkl tomu samostatnou existenci
1. Platón nikde nedokázal, že ideje opravdu existují, pouze dokázal, že obecné není fikce
2. Existují ideje věcí, ale ne vlastností a vztahů - to se Aristotelovi nelíbí, protože to není učení dokončené, je nedokonalé, má chyby
3. Ideje nemají jiný obsah než smyslové věci - proto nemají užitek pro vědu
4. ???
5. Argument třetího člověka - musel by existovat spojovatel mezi idejemi a jednotlivostmi - něco obecného - třetí princip - pořád by se množily další světy, další vrstvy
Logika
- nauka o správném myšlení, o formách a metodách správného myšlení, ukazuje nám, jak musíme v myšlení postupovat, abychom dospěli ke správným výsledkům
- vede k harmonii, je obsažena i v hudbě
- je nutné každý důležitý pojem podrobit přísnému zkoumání
- zabývá se objektivní přítomností (Platón subjektivní budoucností)
- kritika Platóna, ale zároveň se jím inspiruje a prohlubuje jeho myšlenky
1. Pojem
- naše rozumové myšlení se děje v pojmech, správné myšlení musí pracovat se správnými pojmy - pojmy získáme definicí
- definice má dvě části:
1. Znaky předmětu souhlasící se znaky třídy
2. Znaky předmětu oddělující ho od třídy
- existují pojmy vyšší a nižší obecnosti (např. šelma --> pes)
- př.: člověk je tvor rozumný - je především živočichem - to ho spojuje s ostatními živočichy, ale je rozumný - to ho odděluje
- obecný pojem = "kterékoli podstatné jméno, schopné obecného použití o členech určité třídy"
- jsou subjektivní - jsou to jména (nomina), nikoli věci (res) - kolem nás neexistují věci obecné (ty jsou pouze v nás), ale věci specifické, individuální --> to je realita
- obecné je trvalejší než individuum - lidé přicházejí a odcházejí, ale člověk zůstává
2. Kategorie - výraz zaveden Aristotelem
- je to pojem původní, nemá žádný nadřazený pojem
- substance, kvantita, kvalita, relace (vztah existující mezi danými objekty vzhledem k určitým vlastnostem), kde, kdy, poloha, mít, činit, trpět
- vyznačují různá hlediska, z kterých se lze na věc dívat
3. Soud
- pojmy spojujeme ve věty, nebo-li soudy
- subjekt = pojem, o kterém se něco vypovídá
- predikát = výpověď, která se činí o subjektu
4. Úsudek (sylogismus)
- soudy spojujeme v úsudky
= řeč, ve které z určitých předpokladů vychází něco nového --> odvození soudu z jiných soudů
- tři části:
1. Obecná věta horní: A - všichni jsou smrtelní
2. Speciální věta dolní: B - Sókratés je člověk
3. Závěr: C - tedy také Sókratés je smrtelný
--> je-li A = B a C = A, pak platí C = B
- kritika: v první větě je předpoklad závěru (první věta by byla nepravdivá, kdyby byl Sókratés smrtelný)
5. Důkaz
= nutné odvození jedné věty z jiných vět prostřednictvím postupných úsudků - musí být jistota, že tyto úsudky jsou pravdivé
- existují věty, které již dokazovat nelze = věty nejobecnějšího charakteru
- zásada sporu - to, co je, nemůže zároveň v témž ohledu nebýt
- zásada identity - A = A
- zásada vyloučeného třetího - mezi bytím a nebytím nemůže být v této souvislosti nic třetího
- zásada dostatečného důvodu
6. Indukce
- platnost věty zjistíme z co nejvíce případů, které pod ni spadají (např. kovy jsou těžší než voda - zlato je těžší než voda, železo, stříbro...)
- opak - dedukce = věty vyvozujeme teoreticky z věty obecnější
- nikdy nedosáhneme jistoty - nejde všechno vyzkoušet
Příroda
- útok na Demokritův prázdný prostor - v přírodě nemůže být prázdný prostor
- svět je cyklický - "Slunce stále vypařuje moře, vysouší řeky a prameny a přemění nakonec bezmezný oceán v holou skálu; naopak zas vlhkost uniklá do vzduchu se sráží v mraky, padá na zem a obnovuje řeky a moře."
- samčí prvek pouze urychluje proces - nepočítá s tím, že díky němu má dítě polovinu genů z otce, což zajišťuje možnost vývoje
- mozek považuje za orgán, určený k ochlazování krve
- muž má víc švů na lebce než žena, také má na každé straně pouze pět žeber, žena má méně zubů než muž...
- opice je tvor mezi čtvernožci a člověkem
- čím je druh více vyvinut a specializován, tím méně potomstva má
- základ vědy o embryologii
Politika
- úcta vůči teorii - nejvyšší forma života
- člověk je součástí jsoucna a jeho úžasností je to, že si to uvědomuje
- Podcenil stát jakožto mocenskou (potlačovatelskou) instituci
- přátelství je základem polis
- důraz na důležitost středních vrstev
- aristokratická politická filosofie (politika = užitá etika) - je nutné aby ti, kdož vládnou, politice rozuměli - ústavní vláda - kombinace aristokracie a demokracie --> nejlepší
- člověk = zóon politikon (živá bytost společenská, politická) --> potřebuje žít ve společnosti
- konzervativní (doba neustálená - není vhodný radikalismus)
- byl proti komunismu - nechtěl být každému bratrem či sestrou, společné vlastnictví odporuje lidské povaze, zisk žene kupředu - člověk je blíže zvířeti než bohu
- schvaluje otroctví, je proti fyzické práci - otupuje, kazí ducha --> řemeslníci by v nejlepším státě neměli být připuštěni k občanství
- "Žena se má k muži jako otrok k pánu, pracovník rukou k pracovníku duševnímu, barbar k Řeku." - "žena je nedokončený muž" - žena je slabá, nedokonalá, má být ovládána mužem, sama neumí konat správně - "Ozdobou ženinou je mlčení."
- v manželství má být starší muž a mladší žena - je poddajnější, také je oba dřív přejde chuť na pohlavní styk - nebude moc lidí ve státu - to je dobře (stát - maximálně 10 000 lidí)
- výchova je v rukou státu - člověk musí být zdokonalován, pak je nejlepší ze všeho
- když má být ústava trvalá, je potřeba, aby si všichni lidé přáli její zachování - to zaručuje správné vzdělání a výchova - složka, která si přeje ústavu zachovat musí být silnější než složka, která si ji nepřeje
- cesta k úřadům umožněna každému, ale úřady uzavřeny všem, kromě těch, kteří vykonali tuto cestu - zajištění kombinace demokracie a aristokracie
- rozdělení ústav:
1. Monarchie = vláda jednotlivce X tyranie = vláda jednoho tyrana
2. Aristokracie = vláda několika vyvolených X oligarchie = vláda několika bohatých
3. Políteiá = vláda mnoha X demokracie = vláda lidu
- skeptické, chybí obrazotvornost, horlivost, láska k lidstvu, Platónova originálnost, přílišná umírněnost, klid...