Metafyzika (učení o jsoucnu jakožto jsoucnu - nejobecnější kategorie)
1. Látka a forma (látka = hýlé, forma = morfé, eidos)
- snaha zdokonalit Platóna
- existují formy (něco jako Platónovy ideje) - jsou neproměnlivé
- formy neexistují bez látek a látky bez forem
- forma = to, co umožňuje, že se podstata projeví, není to jen něco vnějškového, je to něco podstatného, zásadního
- látka = možnost - není skutečně reálně jsoucí, teprve formou získá svou jsoucnost
- látka je původně neurčený beztvarý substrát, své určení obdrží od formy
- formy a látky nemohly nikdy vzniknout
- látky a formy stále trvají, ale rozlučují se a spojují - vše je formou neboli realitou - ta vyrostla z něčeho, co bylo její látkou neboli surovinou - muž je formou, jejíž látkou bylo dítě
- forma je i energií (= tvárnou silou)
- formující síly mají odpor --> všechno vzniklé je nedokonalé a vývoj přírody se děje od vyšších forem k nižším
- "veškerá skutečnost je zformovaná látka, realizovaná možnost, skutečné bytí"
- obecné existuje v jednotlivém - Aristotelés zrušil Platónovy dva světy a dal je do jednoho - sjednotil je
- duše je forma pro tělo
2. Čtyři příčiny jsoucna
a) causa materialis (látka) - stříbro, z něhož je vyhotovena miska
b) causa formalis (forma) - forma (idea) misky
c) causa efficiens (příčina působící) - klenotník, který misku vyrobil
d) causa finalis (účel) - to, kvůli čemu byla miska vytvořena
Teologie
- při styku formy a látky vzniká pohyb - na látku působí formující síly a látka touží (podle své přirozenosti) po formách jako po dobru a něčem božském
- pohyb vyžaduje pohybující a pohybované - na začátku byl pouze hybatel (pohybující ale nikoli pohybovaný) = čirá forma - bytost netělesná, nedělitelná, nepohlavní, neměnná = bůh
- bůh myslí jen na to, co je nejdokonalejší --> on sám je dokonalý --> myslí sám na sebe - je si sám sebe vědom, je čirou činností - je to "nečinný král"
Etika a podstata štěstí
- je součástí praktické filosofie
- jde o návod, jak žít, o poznání, jak se stát ctnostným, nikoli o vědění za účelem vědění - proto jde o praxi a ne o teorii
- důležité je uchopení a podpoření lidství člověka - důraz je kladen na racionální dorozumění
- eudaimoniá = blaženost --> eudaimonická etika - vnější předpoklady šťastného a blaženého života - zdraví, fungující rodina, přátelství... - s blažeností souvisí i základní životní prostor ve státě - člověk nesmí být příliš omezován, ale zároveň zdravě kontrolován, vychováván - učení o středu
- člověk se v lidství musí vzdělávat - učení, výchova, cvičení
1. Rozvoj rozumových schopností
2. Charakterový rozvoj
- toto vše vede k areté
1. Dianoetické ctnosti - rozumové ctnosti - myšlení, logika, vědecké pochopení řádu věcí - musíme se je učit
2. Etické ctnosti (charakterové) - učíme se zvykem, pozorováním, výchovou, stárnutím...
- cílem života je štěstí, ne dobro samo o sobě
- specifickou vlastností, která odděluje člověka od zvířat, je rozum, schopnost myšlení - rozvoj myšlení poskytne člověku štěstí (protože rozumem se člověk odlišuje) --> hlavní je žít život rozumový - štěstí je radostí ducha
- areté (= ctnost, výtečnost, nejvyšší uspořádanost) závisí na jasném úsudku, sebeovládání, úměrnosti tužeb, umění vyjít se svými prostředky... - k areté vede tzv. zlatá střední cesta
- jsme tím, co konáme
- důležité je nepadat do krajností (to je problém hlavně mládí) --> cílem je vzdálit se extrémům a dosáhnout středu
- důležitý je také majetek (chudoba nás vede k hamižnosti), přátelství (potřebuje trpělivost, také spíše méně přátel než více)
- Aristotelův "nadčlověk": záleží mu jen na důležitých věcech - je jich málo, vždy je ochoten pomoci, prokázat laskavost, je upřímný, skromný, uměřený, není zlomyslný, nepomlouvá...
- etická svoboda = k ctnostem a nectnostem se rozhodujeme svobodně